Detail produktu

Figurka Igráčka v podobě legendárního husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova a Kalicha s typickým palcátem, koněm a další zbrojí. Speciální edice vzdávající hold významným českým osobnostem. Igráček - neboli legendární hračka našeho mládí. Výška: 12,3 cm Šířka: 5,7 cm Délka: 15 cm Hmotnost: 0,06 kg Vyrobeno v ČR. „Tato prostředí vznikla především ve snaze o inovace této legendární hračky a rovněž proto, abychom z legendy udělali moderní hračku, která je schopná oslovit i dnešní děti." Jan Žižka z Trocnova a…

Figurka Igráčka v podobě legendárního husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova a Kalicha s typickým palcátem, koněm a další zbrojí. Speciální edice vzdávající hold významným českým osobnostem. Igráček - neboli legendární hračka našeho mládí. Výška: 12,3 cm Šířka: 5,7 cm Délka: 15 cm Hmotnost: 0,06 kg Vyrobeno v ČR. „Tato prostředí vznikla především ve snaze o inovace této legendární hračky a rovněž proto, abychom z legendy udělali moderní hračku, která je schopná oslovit i dnešní děti." Jan Žižka z Trocnova a Kalicha se narodil kolem roku 1360 v Trocnově. Zemřel 11. října 1424 u hradu Přibyslavi. Žižka byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice, a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn, a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě roku 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil, a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli, a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, patrně mu náležel post vojenského velitele. Již na jedno oko slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka, a s největší pravděpodobností zcela oslepl (doloženo od obléhání hradu Rabí v červnu 1421). Ani toto postižení mu však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpravy, a dál pokračoval v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem r. 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (takzvaný Nový nebo Menší Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů, a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi. Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory (září 1424). Po urovnání konfliktu ujednaly oba husitské tábory výpravu na Moravu, v jejímž průběhu Žižkova část vojska oblehla hrad v Přibyslavi. Zde husitský vojevůdce podlehl „hlíznatému“ onemocnění, jehož příčinou byl patrně neléčený zánětlivý proces. /zdroj: Wikipedie/