Z přirozené potřeby kritického ducha + 100% štěstí - Reflexe života a díla Zdeňka Vašíčka - Pavel Vašíček
Z přirozené potřeby kritického ducha + 100% štěstí - Reflexe života a díla Zdeňka Vašíčka - Pavel Vašíček "Z přirozené potřeby kritického ducha" Na stránkách publikace se sešli autoři, kteří jsou nějakým způsobem osloveni pracemi Zdeňka Vašíčka či jeho životním osudem. První část knihy obsahuje texty, pokoušející se podat souhrnnější obraz Vašíčkova myšlení a životních postojů nebo inspirované a ovlivněné jeho myšlenkami. Druhá sestává ze studií, které z různých hledisek rozebírají motivy jeho díla. Třetí část…
Z přirozené potřeby kritického ducha + 100% štěstí - Reflexe života a díla Zdeňka Vašíčka - Pavel Vašíček "Z přirozené potřeby kritického ducha" Na stránkách publikace se sešli autoři, kteří jsou nějakým způsobem osloveni pracemi Zdeňka Vašíčka či jeho životním osudem. První část knihy obsahuje texty, pokoušející se podat souhrnnější obraz Vašíčkova myšlení a životních postojů nebo inspirované a ovlivněné jeho myšlenkami. Druhá sestává ze studií, které z různých hledisek rozebírají motivy jeho díla. Třetí část tvoří texty, které se věnují konkrétním momentům ze života Zdeňka Vašíčka nebo v nich autoři evokují jeho stopu pro své životy a vnímání světa. Do monografie přispěli: Jaroslav J. Alt, David Bartoň, Jan Bouzek, Jan Brabec, Tomáš Dvořák, Tomáš Hermann, Jan Horský, Martin Hybler, Václav Janoščík, Jan Klápště, Petr Král, Ivan Kraus, Vlastimil Málek, Lubomír Martínek, Miroslav Petříček, Petr Placák, Jan Šabata, Viktor Šlajchrt, Jan Tesař a Pavel Vašíček. Vydání inicioval bratr Z. Vašíčka Pavel Vašíček, který se ovšem vydání nedožil. Publikace obsahuje medailony Pavla Vašíčka (od Lucie Bartoňové) a Zdeňka Vašíčka (Michael Špirit) a dále aktualizovanou bibliografii Zdeňka Vašíčka (M. Špirit). 100% štěstí Vznik strojopisného souboru 100% štěstí zasadil Zdeněk Vašíček při jeho předání do nakladatelství do roku 1957 v Kroměříži. Tehdy po ukončení studií filosofie a historie na Filosofické fakultě UK v Praze se přátelé Zdeněk Vašíček a Rudolf Jičín ocitli z pracovních důvodů každý jinde, Vašíček našel uplatnění v archivu města Kroměříž, Rudolf Jičín v muzeu v Trutnově. Udržovali tedy alespoň korespondenční kontakt a posílali si vzájemně pojednání, pro která Zdeněk Vašíček s celoživotním odstupem použil označení „juvenilie“.
