Detail produktu

Výpravy pro den a noc - Jiří PeňásJiří Peňás vydává třetí knihu cestovních zápisků, které týden co týden píše, aby nezapomněl, kde byl. Vycházejí na příslušném místě v Týdeníku Echo a dvakrát se z nich už složila knížka.Výpravy pro den a noc jsou zápisky jednoho muže, jenž se za vás vydává na dobrodružné výpravy třeba do Kouřimi, do Březnice, do Tochovic nebo na lipanské bojiště a jiná atraktivní místa. Večer se pak vrací domů a po nocích plánuje, do jaké obce vyrazí příště. V době covidové se dalo jistou dobu…

Výpravy pro den a noc - Jiří PeňásJiří Peňás vydává třetí knihu cestovních zápisků, které týden co týden píše, aby nezapomněl, kde byl. Vycházejí na příslušném místě v Týdeníku Echo a dvakrát se z nich už složila knížka.Výpravy pro den a noc jsou zápisky jednoho muže, jenž se za vás vydává na dobrodružné výpravy třeba do Kouřimi, do Březnice, do Tochovic nebo na lipanské bojiště a jiná atraktivní místa. Večer se pak vrací domů a po nocích plánuje, do jaké obce vyrazí příště. V době covidové se dalo jistou dobu vyrážet jen do blízkého okolí, což je na knize znát. Dobrodruhovi to ale nevadilo, vzrušující zážitky si našel i tam. Když to pak poměry zase dovolily, statečně vytáhl na pár dní za hranice, třeba do Uher nebo na Slovensko, přešel Krkonoše a byl ve Slezsku, kde se teď mluví polsky. Taky byl, jak čtenář nalistuje, v Rakousku, s čímž se hned pochlubil.Forma těchto zápisků odpovídá pisatelově naturelu a je vlastně i jeho portrétem. Rád by si říkal flanér (flâneur), ale obává se, že si to o sobě myslí jen on. Pro Charlese Baudelaira to byl člověk, který se uměl potloukat po městě a vychutnávat jeho možnosti. To, pokud jde třeba o Rokycany, nepochybně platí, v případě Paříže už to bude horší. Podobně jako onoho baudelairovského dandyho i našeho pisatele zajímá cokoli. Nikoli ale nutně do hloubky, která pak začne nudit. Rád k sobě řadí věci, které spolu souvisí jen volně, a nechává se unášet asociacemi a volnými spoji. Má sklony poněkud poučovat, když nemá koho, tak aspoň sebe. Má rád klidná místa, ale občas se rád podívá, čím žijí davy, miluje pohledy z kostelních věží a mostů a rád vstupuje do vod přírodního druhu. Sedne si rád do kavárny a hned chce, aby vypnuli rádio, neboť je neurotik, který by chtěl, aby lidé znovu uměli slyšet ticho. Vadí mu tisíc věcí, ale ještě víc věcí miluje, i když třeba jen nostalgicky. Ví, že jeho svět pomalu, vlastně docela rychle, odchází a ten nový se mu moc nelíbí, ale nemůže s tím nic dělat, tak aspoň o tom odcházejícím píše, což mu snad nemůže nikdo vyčítat. Doufá, že v tom není sám a že to někdo ocení. Třeba právě jeho čtenáři.