Detail produktu

Na křižovatkách imaginace - studie o umění a literatuře - Gustav ErhartSoubor studií o méně známých literárních a výtvarných osobnostech české i světové scény a jejich děl od konce 19. století, přes tzv. klasickou modernu až do současnosti. Ze slovesné oblasti zahrnuje práce Gustava Erharta texty o autorech, kteří jej v průběhu let zaujali, seznamoval se s jejich tvorbou a pokoušel se o jejich vlastní reflexi. V knize tak najdeme statě například o P. Celanovi, L. Lugonesovi, J. Gracqovi, P. Réageové, L. Sacher –…

Na křižovatkách imaginace - studie o umění a literatuře - Gustav ErhartSoubor studií o méně známých literárních a výtvarných osobnostech české i světové scény a jejich děl od konce 19. století, přes tzv. klasickou modernu až do současnosti. Ze slovesné oblasti zahrnuje práce Gustava Erharta texty o autorech, kteří jej v průběhu let zaujali, seznamoval se s jejich tvorbou a pokoušel se o jejich vlastní reflexi. V knize tak najdeme statě například o P. Celanovi, L. Lugonesovi, J. Gracqovi, P. Réageové, L. Sacher – Masochovi, K. Boyeové, S. Przybyszewskim, ale i L. Klímovi, I. Geisslové, J. Teuchnerovi, Bl. Ráčkovi, R. Voříškovi. Z výtvarné oblasti to pak jsou umělci jako např. surrealistické malířky Leonora Carringtonová či Dorothea Tanningová, věnuje pozornost ale i umělcům našim, které mnohdy znal osobně a jejichž práci mohl nejednou sledovat tak říkajíc „ve stádiu zrodu“ (J. Načeradský, Z. Sion, R. Němec, O. Slavík, M. Moucha, J. Zeithamml, aj.). Tento přímý osobní kontakt mu dopomohl nepochybně k lepšímu a hlubšímu pochopení nejen geneze mnoha jejich děl označovaných často jen velmi povrchně a nepřesně za abstraktní, ale i k možnosti porozumět jim v širších souvislostech. Nový výběr z Erhartovy esejistiky si tedy klade za prvotní cíl umožnit zainteresovanému čtenáři ucelenější pohled na různé, mimořádné tvůrčí osobnosti, u nás bohužel ovšem dosud známé daleko méně, než by si zasloužil jejich přínos do univerzální pokladnice předních uměleckých artefaktů. V druhém ohledu pak i poznání jeho esejistického stylu, v některých aspektech blízkého možná ještě dřívější „impresionistické“ kritice, a současně jeho osobité dikce, připomínané nejednou v souvislosti s jeho samostatnou tvorbou básnickou.