Detail produktu

Sluneční soustava dalekohledem - Jiří DušekStudium Sluneční soustavy bylo po staletí odkázáno na záznamy amatérských i profesionálních pozorovatelů, kteří vzdálené objekty sledovali výlučně vlastním zrakem. Kreslené portréty, byť zatížené řadou subjektivních chyb, tak pomohly určit rychlost rotace jednotlivých planet, existenci neznámých satelitů či podmínky panující na jejich povrchu nebo v plynných obálkách. Od počátku minulého století ale člověka začala vytěsňovat stále dokonalejší technika. Nejdříve to byla…

Sluneční soustava dalekohledem - Jiří DušekStudium Sluneční soustavy bylo po staletí odkázáno na záznamy amatérských i profesionálních pozorovatelů, kteří vzdálené objekty sledovali výlučně vlastním zrakem. Kreslené portréty, byť zatížené řadou subjektivních chyb, tak pomohly určit rychlost rotace jednotlivých planet, existenci neznámých satelitů či podmínky panující na jejich povrchu nebo v plynných obálkách. Od počátku minulého století ale člověka začala vytěsňovat stále dokonalejší technika. Nejdříve to byla fotografie, později televizní kamery a na sklonku 20. století zařízení s polovodičovými CCD snímači. Matematickým zpracováním stovek záběrů pořízených během krátkých expozic astronomové získali ostřejší obrazy, než jaké kdy poskytl lidský zrak. Ten největší zvrat však přinesla kosmonautika. Počínaje šedesátými lety 20. století začaly prostor Sluneční soustavy pozorovat stále důmyslnější, dálkově řízení roboti, aby nejdříve potvrdily většinu poznatků získaných na základě pozorování ze Země, a vzápětí začaly přinášet řadu ještě fantastičtějších informací. Pravdou je, že malým dalekohledem na vzdálených tělesech Sluneční soustavy příliš zajímavostí nespatříme. Krása poznání však nezmizela. Planety se snadno hledají a lze se na ně dívat i na městské obloze trpící světelným znečištěním. Za nočními svítícími oblaky, polárními zářemi, meteory, zodiakálním světlem či umělými družicemi sice musíme cestovat pod skutečně tmavou oblohu, avšak vynaložená námaha se nám i v takovém případě bohatě odmění. I dnes můžeme mapovat jemné detaily v plynném obalu Jupiteru či Saturnu, vychutnávat pocit, který po celá staletí zažívali pozorovatelé, když sledovali měsíce vynořující se zpoza Jupiteru, drobné satelity kolem Saturnu i proměny polárních čepiček u Marsovských pólů, anebo zažít pocit štěstí při objevu neznámé komety či planetky. S pomocí moderních technologií můžeme získat lepší fotografické záběry, než jakých byli schopni před sto lety dosáhnout profesionální observatoře. Tato kniha není úplná. Zcela záměně byla vynechána dvě velká tělesa - Slunce a Měsíc, kterým byly věnovány samostatné publikace. Sluneční soustava dalekohledem si klade za cíl inspirovat a ukázat, že každý může vyrazit na cestu poznání Sluneční soustavy. A věřte, že to bude stát za to!