Detail produktu

Dvě výrazné evropské političky Sanna Marin Sanna Marin nastoupila do úřadu jako nejmladší osoba na premiérském postu na světě. V knize Nadějí jsou činy popisuje svou inspirativní cestu až na samý vrchol politiky a zároveň nabízí odvážnou vizi, jak změnit k lepšímu místní společenství i celý svět. Čtenář se spolu s autorkou vydává na podivuhodnou cestu. Marin vypráví o své průkopnické politické kariéře a sdílí svou vizi o tom, jak se také může dělat vrcholná politika. Stala se finskou premiérkou v pouhých…

Dvě výrazné evropské političky Sanna Marin Sanna Marin nastoupila do úřadu jako nejmladší osoba na premiérském postu na světě. V knize Nadějí jsou činy popisuje svou inspirativní cestu až na samý vrchol politiky a zároveň nabízí odvážnou vizi, jak změnit k lepšímu místní společenství i celý svět. Čtenář se spolu s autorkou vydává na podivuhodnou cestu. Marin vypráví o své průkopnické politické kariéře a sdílí svou vizi o tom, jak se také může dělat vrcholná politika. Stala se finskou premiérkou v pouhých čtyřiatřiceti letech a upoutala pozornost celého světa svými progresivními myšlenkami i odvážnými postoji v krizových okamžicích. Její příběh je o nezdolnosti a naději. Byla vůbec první vysokoškolačkou v rodině, překonala řadu překážek a stala se globální ikonou zosobňující progresivní političku ve vrcholné funkci. V době svého premiérství (2019–2023) musela řešit hned několik závažných krizí. Marin provedla svou zemi obdobím pandemie covidu-19 a její vláda prosadila řadu progresivních reforem – například při boji s klimatickou změnou a v oblasti rovnosti a sociální spravedlnosti. Pomohla své zemi vstřebat šok z toho, že sousední Rusko brutálně napadlo Ukrajinu. Finsko poté urychleně vstoupilo do NATO; tak rychle se k Severoatlantické alianci ještě nikdo nepřipojil. Sanna Marin živě popisuje vlastní zkušenosti. Píše o tom, jak překonávala velmi náročné politické situace a jak se vyrovnávala s tím, že se její soukromí stalo věcí veřejnou. Jedna její „aféra“ vyvolala mediální šílenství a přiměla mnoho žen včetně Hillary Clinton a Alexandrie Ocasio-Cortez vyjádřit finské premiérce podporu. Nadějí jsou činy je víc než jen kniha vzpomínek, jde spíš o výzvu k aktivitě. Marin apeluje na nastupující generaci vrcholných politiků k tomu, aby se své práci naprosto odevzdala. Příběh mladé finské premiérky je nesmírně povzbudivý a posilující a dokazuje, že nastolení skutečné změny ve všech našich světech máme ve vlastních rukou. Sanna Marin je bývalá finská premiérka a bývalá předsedkyně finské sociální demokracie. Úřad premiérky zastávala nejdéle v dějinách Finska a její koaliční vládu tvořily strany, v jejichž čele stály ženy. V současnosti pracuje jako strategická konzultantka pro špičkové politiky v oblasti reforem, geopolitiky, klimatu, genderové rovnosti a dopadu nových technologií. Angela Merkel „Nemusíte tuto političku milovat ani obdivovat, určitě však stojí za to si knihu přečíst. Merkelová totiž byla u všeho podstatného, co se ve světové politice za poslední desítky let událo. V první části knihy se vrací i do dávnější minulosti, kdy žila ve východním Německu – za železnou oponou. Vzpomíná i na své působení v Praze v 80. letech, kdy zde dokončovala doktorát.“ Martin Vopěnka, majitel nakladatelství Práh Angela Merkelová stála šestnáct let v čele německé vlády a svými činy a postoji utvářela německou, evropskou i mezinárodní politiku i společnost. Ve svých pamětech se ohlíží za životem ve dvou německých státech – do roku 1990 v NDR a od roku 1990 ve znovusjednoceném Německu. Jak se jí, ženě z Východu, podařilo stanout v čele CDU a stát se první kancléřkou sjednoceného Německa? A jak došlo k tomu, že patřila mezi nejmocnější představitele vlád západního světa? Co ji inspirovalo? Ve své knize Svoboda popisuje každodenní život v úřadu kancléře stejně jako dramatické dny a noci, kdy v Berlíně, Bruselu a na dalších místech přijímala rozhodnutí zásadního významu. Vykresluje vývoj mezinárodní spolupráce a odhaluje, pod jakým tlakem jsou dnes političky a politici, když v globalizovaném světě hledají řešení komplexních problémů. Nechává nás nahlédnout do zákulisí mezinárodní politiky a vysvětluje, jak zásadní mohou být osobní rozhovory – a kde jsou jejich limity. Angela Merkelová se zamýšlí nad podmínkami politického rozhodování v době narůstajících konfrontací. Její vzpomínky přinášejí jedinečný pohled na mechanismus moci a jsou rozhodnou obhajobou svobody. Ukázka z knihy: „V Soči Putin ukázal veřejnosti ještě jiným způsobem, že umí vysílat signály i na jiné úrovni – pokud to bylo nutné, i za pomoci své černé labradorky Konni. Často ji měl u sebe při návštěvách zahraničních hostů. Od mé první návštěvy v lednu 2006 Putin věděl, že se psů bojím, protože mě na začátku roku 1995 v Uckermarku jeden pokousal. Christoph Heusgen o tom informoval svého ruského kolegu Sergeje Prichoďka a požádal ho, aby Putin svého psa s sebou nebral. V roce 2006 v Moskvě tuto žádost respektoval, byť si neodpustil jistou zlomyslnost. Jako speciální dárek mi totiž věnoval velkého plyšového psa s poznámkou, že tenhle nekouše. Snažila jsem se to přejít s úsměvem. Plyšového psa jsem předala Christophu Heusgenovi, který ho pak s sebou musel nosit snad celou věčnost, než se ho ujal jeden pracovník německého protokolu. V Soči 2007 byla nyní labradorka Konni přítomna osobně. Když jsme s Putinem na začátku našeho setkání vsedě pózovali fotografům a kameramanům, snažila jsem se psa ignorovat, přestože se pohyboval více či méně v mé bezprostřední blízkosti. Putinův výraz jsem si vyložila tak, že si situaci vychutnává. Chtěl jen vidět, jak reaguje člověk ve stresu? Byla to malá demonstrace moci? Říkala jsem si: Zůstaň klidná, soustřeď se na fotografy, brzy to přejde. Když to nakonec skutečně skončilo, nic jsem Putinovi neřekla, ale držela jsem se, jako už často, pravidla anglické aristokracie „never explain, never complain“, tedy „nikdy nevysvětluj, nikdy si nestěžuj“.“ ANGELA MERKELOVÁ, od roku 2005 do roku 2021 kancléřka Spolkové republiky Německo, se stala první ženou v nejvlivnější politické funkci v zemi. Narodila se v roce 1954 v Hamburku, vyrůstala v NDR, kde vystudovala fyziku a získala doktorát. V roce 1990 byla zvolena do Spolkového sněmu. V letech 1991–1994 byla spolkovou ministryní pro ženy a mládež, v letech 1994–1998 spolkovou ministryní pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost a v letech 2000–2018 předsedkyní Křesťanskodemokratické unie Německa. Aktivní politickou kariéru ukončila v roce 2021.