Detail produktu

Žijeme své životy na dluh? Nemáme peníze na dovolenou, na vánoční dárky, novou televizi? No a? Půjčíme si. Vzápětí zjistíme, že nemáme na splácení. Nadáváme. Je to ale chyba zaměstnavatele nebo státu, že máme malé platy. Nadáváme. Máme moc práce. Máme málo práce. Nadáváme. Naše politická scéna je prolezlá korupcí. Nadáváme. Proč jsou teď lidé tak často nespokojeni? Je to dnešní dobou? Zastihl nás společenský pokrok nepřipravené? Podívejme se s autory na nepalčivější otázky současnosti bez příkras, ale s humorem a…

Žijeme své životy na dluh? Nemáme peníze na dovolenou, na vánoční dárky, novou televizi? No a? Půjčíme si. Vzápětí zjistíme, že nemáme na splácení. Nadáváme. Je to ale chyba zaměstnavatele nebo státu, že máme malé platy. Nadáváme. Máme moc práce. Máme málo práce. Nadáváme. Naše politická scéna je prolezlá korupcí. Nadáváme. Proč jsou teď lidé tak často nespokojeni? Je to dnešní dobou? Zastihl nás společenský pokrok nepřipravené? Podívejme se s autory na nepalčivější otázky současnosti bez příkras, ale s humorem a nadhledem. Přestaňme nadávat a jednejme. Začít můžeme hned – třeba dobrou náladou. „Četl jsem kdesi, že politici mají dvě tváře, jako ve slavném Stevensonově románu – Jekyll a Hyde. Pro ty, kdo nečtou klasickou literaturu, Jekyll je ten hodný, co pomáhá ve dne, Hyde ten zlý, co loupí a vraždí po nocích. Bohužel tvář toho hodného Jekylla vidíme jen na billboardech, Hyde prostupuje činy, mluví na odtajněných zveřejňovaných nahrávkách a objevuje se na utajovaných dokumentech. Tuhle tvář už se zřejmě nepokouší nikdo maskovat, vládci si sebe jako Jekylla představují snad jen doma v zrcadle... Rozdíl mezi Stevensonovým románem a našimi politiky je v tom, že ubohý hrdina románu si svůj dvojitý život a schizofrenii neuvědomoval a byl její obětí. Naši politici si zatraceně dobře uvědomují, co dělají, a oběťmi jsme my.“ „Třeba nám to, co je dnes nazýváno krizí, bude k něčemu dobré. Třeba si voliči konečně uvědomí, že život na dluh, samá spotřeba a co nejméně práce nikam nevedou. Nemusíme hned žádat krev, dřinu, slzy a pot – tak velké dějinné okamžiky zas neprožíváme. Ale třeba si víc lidí uvědomí, že není dobré, když se volič chová jako malé dítě a ochotně naslouchá tomu, kdo mu říká jen příjemné věci, kupuje si ho veřejnými penězi a zamlčuje mu, jakou za to bude platit cenu. Když pak jde do tuhého, takoví politici zmizí první jako pára nad hrncem – na scéně dějin zůstává volič a už ví, že to bude platit. Buď on, anebo dokonce ještě jeho děti.“