Detail produktu

Víc jak čvrtstoletí návštěv v Izraeli, přes dvacet let novinařiny a více než čtyři roky jako zpravodaj ČT na Blízkém východě. Ano. Myslím, že dozrál čas dát to všechno na papír a nabídnout čtenářům. Nejen popis izraelské mentality, ale i tamní politiky nebo izraelsko-palestinského konfliktu. Čechy zajímá Izrael. Kdoví, možná trochu i proto, že tu zemi není úplně snadné pochopit, že čím víc toho víte, tím míň tomu rozumíte (jako já v prvních letech, co jsem sem začal jezdit). Moje publikace je pokusem, jak to…

Víc jak čvrtstoletí návštěv v Izraeli, přes dvacet let novinařiny a více než čtyři roky jako zpravodaj ČT na Blízkém východě. Ano. Myslím, že dozrál čas dát to všechno na papír a nabídnout čtenářům. Nejen popis izraelské mentality, ale i tamní politiky nebo izraelsko-palestinského konfliktu. Čechy zajímá Izrael. Kdoví, možná trochu i proto, že tu zemi není úplně snadné pochopit, že čím víc toho víte, tím míň tomu rozumíte (jako já v prvních letech, co jsem sem začal jezdit). Moje publikace je pokusem, jak to všechno rozmotat, pojmenovat a vysvětlit (a k tomu ještě přidat i něco o mně a mé práci). Mojí pracovní metodou je upřímnost (k sobě i okolí), odpor k patosu a záliba v pozorování svého okolí, kterou jsem asi získal prací ve vizuálním médiu, jakým je televize. Nemluví ze mě ani tak všeobjímající láska k lidstvu a k lidem, ale fakt je rád sleduji. A snažím se nepohoršovat se nad jejich pošetilostmi (a že jich tu je dost), nebojovat cizí bitvy. To, že nebojuji cizí bitvy, neznamená, že bych se vyhýbal tomu říct vlastní názor. Naopak. Jen si to prostě chci dělat „po svém“, bez frází, uvěřitelně a s životní zkušeností, protože to dohromady tvoří integritu, se kterou promlouvám k veřejnosti. Jsem si jistý, že čtenář to pozná. Po přečtení této knihy se mimo jiné dozvíte: * Jakému vlastnímu vtipu se rád zasměje předseda islamistického hnutí Hamás v Gaze? * Proč jsou Izraelci tak příšernými řidiči? * Co vykolejilo moji třídní učitelku v roce 1986? * Ze které strany se smí natáčet tvář Benjamina Netanjahua? * Kam se chodí v protiraketovém krytu na malou? * Kdo jsou lidé, kteří si obývák vyzdobí fotkami palestinských teenagerů se samopaly? * Jak se Izraelcům podařilo rozhádat se tak, že museli jít pětkrát po sobě k volbám? * Kdy jsem se v Izraeli nejvíc bál, ačkoliv to nesouviselo s válečnými konflikty? * V kterém muslimském městě v Galileji se domluvíte česky? * Koho označuje slovo jekepoc? * Jak to vypadá, když se potají buduje nová izraelská osada na Západním břehu? * Který je nejhorší hudební žánr na světě a proč je to zrovna orientální disko? * Jaké jsou hlavní omyly Izraelců a Palestinců, když o sobě uvažují? * Co přesně se dělo, když na nás během živého vstupu pro ČT vyletěly rakety? * Proč mají ultraortodoxní židovské ženy tak krásné vlasy? Dobře, teď zcela vážně. Napsal jsem hodně, hodně upřímnou knížku. O svých kořenech, o práci novináře a zpravodaje České televize, o konfliktech politických a vojenských, i o mém běžném životě v Izraeli. Všechny ty roviny se propojují. Ať už popisuji bizarnosti a intriky izraelských volebních kampaní, vzpomínám na dětství v Rokycanech, hádám se s lidmi na pláži či benzinové stanici u Tel Avivu, anebo líčím reportérské zážitky z raketových náletů a emotivních demonstrací. Nechtěl jsem sepsat pouhé střípky z natáčení či válečné historky, popřípadě jen další cestopisné vyprávění o kostelíčcích a svatých místech, ani zhruba sto osmdesátou šestou knihu o dějinách Izraele. Šlo mi o daleko pestřejší, a přitom paradoxně mnohem provázanější, kompaktnější čtení.“ David Borek, autor knihy