Detail produktu

Francouzská Riviéra, ve francouzštině označovaná jako Côte dʼAzur, Azurové pobřeží, je poměrně úzký pás pobřeží Středozemního moře, který se táhne od Mentonu na italské hranici po Saint Tropez. Côte dʼAzur je synonymem pro mondénnost, luxus, dekadenci a životní styl plný slunce, pláží, moře, umění a kulturní rozmanitosti. Angličan Thomas Smollett ve své knize Cesty po Francii a Itálii, kterou napsal na základě své grand tour po Evropě v roce 1763, popisuje odlehlý kraj s rybářskými vesničkami a pevnostmi…

Francouzská Riviéra, ve francouzštině označovaná jako Côte dʼAzur, Azurové pobřeží, je poměrně úzký pás pobřeží Středozemního moře, který se táhne od Mentonu na italské hranici po Saint Tropez. Côte dʼAzur je synonymem pro mondénnost, luxus, dekadenci a životní styl plný slunce, pláží, moře, umění a kulturní rozmanitosti. Angličan Thomas Smollett ve své knize Cesty po Francii a Itálii, kterou napsal na základě své grand tour po Evropě v roce 1763, popisuje odlehlý kraj s rybářskými vesničkami a pevnostmi hlídajícími přístavy jako zemi, kde světlo bylo jasnější než jinde, nebe milosrdnější a slunce svítilo častěji. V roce 1834 jeho krajan lord Henry Brougham připlul do rybářské vesnice Cannes. Nadšený mírnou a slunečnou zimou zde nechal postavit první vilu. Po něm přicházeli další Britové. Když v roce 1864 dorazila do Nice železnice, rozmachu turistiky už nic nebránilo. Riviéra se postupně profilovala jako nejoblíbenější místo pobytu významných evropských osobností. Belgický král, carská rodina, bankéři, průmysloví magnáti, velcí spisovatelé, malíři, skladatelé, operní divy a slavné kurtizány trávili zimu pod zářivým sluncem a na mondénních večírcích, ubytovávali se v luxusních hotelech a nechali si stavět přepychové vily. Královna Viktorie připlula na své jachtě do Cannes a speciálním vlakem odjela do Nice, kde měla své „zimní vládní sídlo“ v grandiózním hotelu Excelsior Régina, dokončeném podle požadavků královny v roce 1897 po pouhých dvou letech výstavby. Za své jméno vděčí pobřeží francouzskému politikovi a básníkovi Stéphenu Liégeardovi, který v nadšení nad jeho zářivou modří použil v roce 1887 poprvé označení Côte dʼAzur. Propagačně velmi účinný název se ujal a používá dodnes. V období Belle Époque vznikaly na francouzské Riviéře neuvěřitelně opulentní a extravagantní stavební projekty. Bohatí a významní návštěvníci požadovali nádherné rezidence. Stavěly se luxusní hotely a vily zdobené věžičkami, kopulemi, fajánsí, freskami, mramorem, sklem i zlatem, obklopené nádhernými zahradami. Vily Eilenroc v Antibes, Kérylos v Beaulieu-sur-Mer, Ephrussi de Rothschild na mysu Ferrat a palácové hotely jako Cap-Eden-Roc v Antibes, Carlton a Martinez v Cannes nebo Négresco v Nice odrážejí tato léta dodnes. Skutečně moderním letním cílem se pak Côte d’Azur stalo années folles, bouřlivých „bláznivých“ 20. letech 20. stol., příchodem Američanů. V roce 1924 přijeli na Cap dʼAntibes Frank J. Gould, manželé Murphyovi a excentrický Francis Scott Fitzgerald s manželkou Zeldou a přáteli ze „ztracené generace“. Přinesli s sebou revoluční hudební styl – jazz, z pláží, plavání a slunění udělali módu. Nejznámější města Azurového pobřeží jsou synonymem pro mondénní životní styl, eleganci, festivaly a luxusní přístavy. Někdejší rybářská vesnice Saint-Tropez se v průběhu let proměnila v jedno z míst s jedinečným kontrastem mezi plážemi, luxusem a glamourem na jedné straně a malebným starým městem na straně druhé. Filmové Cannes se prezentuje okázalosti svého festivalu a filmových hvězd, přístavem a luxusní promenádou La Croisette. Alternativní zážitek nabízí Le Suquet, staré město na kopci s úzkými uličkami, historickými budovami a hezkými výhledy. Nice, hlavní město Azurového pobřeží, je směsí velkoleposti a městské rozmanitosti. Vedle Anglické promenády (Promenade des Anglais) s palmami a luxusními hotely láká staré město s barevnými trhy a italskou architekturou v úzkých uličkách. Nice je i kulturním centrem regionu, vždyť jen muzeí má po Paříži nejvíc ve Francii. Zajímavá muzea jsou však i jinde. Azurové pobřeží bylo a je oblíbeným cílem a inspiračním zdrojem mnoha malířů. Muzea v Nice, Saint-Paul-de-Vence, Mentonu a dalších městech vystavují díla Picassa, Matisse, Chagalla, Légera, Cocteaua, Staëla a dalších významných malířů 20. a 21. stol. Mezi Nice a Mentonem náhle zarazí pohled na řady vysokých a ještě vyšších budov, jež vůbec nezapadají do půvabné okolní krajiny – nepřehlédnutelně se tu prezentuje Monako, jedinečná kombinace přepychu, velkoleposti a elegance, od hazardu, bank a finančních společností až po mrakodrapy s extrémně drahými apartmány. Menton, nejvýchodnější klenot Côte dʼAzur, to je barevná nádhera na italské hranici s pastelově zbarvenými domy starého města, bujícími subtropickými zahradami i citronovým festivalem. Za pozornost ale stojí i vnitrozemí – pohoří Esterel s červeně se lesknoucími skalami, kde se podél pobřežní silnice Corniche dʼOr střídají spektakulární útesy s malými zátokami, nebo alpská údolí a vodopády v národním parku Mercantour. V kopcích leží malebné středověké vesnice se strmými uličkami a širokými výhledy, nebo Saint-Paul-de-Vence se svými uměleckými a řemeslnými ateliéry i renomovanou galerií Fondation Maeght se sbírkou moderního umění. Bohatá historie, působivá umělecká scéna, slunce, moře a jedinečná příroda dělají z Azurového pobřeží mýtus – jiskřivý modrý zázrak z filmu, v němž se plní sny o štěstí.