Na ostří nože
Lásku k literatuře jsem zdědil po mamince. V sedmnácti letech jsem začal psát deník a každodenním psaním jsem si postupně vypracoval svůj styl. Od pětadvaceti let píšu své „práce,“ které jsem vydal s názvem Paleta nálad (1994) v berounském nakladatelství. Ještě předtím mi vyšly některé povídky i v pražských novinách. Snažil jsem se, aby mé „práce“ byly různorodé, aby se témata neopakovala. Některé jsou dílem mé fantazie, v jiných jsem zachytil to, co jsem zažil a dál rozpracoval dle svého myšlení do konečné…
Lásku k literatuře jsem zdědil po mamince. V sedmnácti letech jsem začal psát deník a každodenním psaním jsem si postupně vypracoval svůj styl. Od pětadvaceti let píšu své „práce,“ které jsem vydal s názvem Paleta nálad (1994) v berounském nakladatelství. Ještě předtím mi vyšly některé povídky i v pražských novinách. Snažil jsem se, aby mé „práce“ byly různorodé, aby se témata neopakovala. Některé jsou dílem mé fantazie, v jiných jsem zachytil to, co jsem zažil a dál rozpracoval dle svého myšlení do konečné podoby. Ale stále jsem četl a hledal knihu s velkým K. Nalezl jsem ji ve filozofii čínského mistra LAO-Ć. V procesu psaní se opírám o nalezená poznání a vrstvení pravd, ke kterým jsem došel sám a mohl si je „ohmatat vlastníma rukama“. Ještě se musím zmínit o svém pseudonymu František Bor. Františka jsem si zvolil, když jsem četl knihu o francouzském básníku Francoisi Villonovi, a česká podoba František se mi zalíbila. Bor (neboli les) byl, je a bude nadále mou inspirací.
