Enklitika v češtině barokní doby
Enklitika představují fenomén, který se nachází na rozhraní mezi zvukovou a gramatickou stavbou jazyka a který je kvůli řadě univerzálních jazykových mechanismů ovlivňujících jeho slovosled oblíbeným objektem zájmu současné jazykovědy. Práce je rozčleněna do kapitol, které jsou věnovány jednotlivým typům tzv. stálých příklonek: starobylým částicím ť (ti/tě) a li, formám auxiliáru préterita a kondicionálu, krátkým zájmenným tvarům, které mají dlouhou (přízvučnou) variantu, a adverbiu/spojce však. Práce vychází z…
Enklitika představují fenomén, který se nachází na rozhraní mezi zvukovou a gramatickou stavbou jazyka a který je kvůli řadě univerzálních jazykových mechanismů ovlivňujících jeho slovosled oblíbeným objektem zájmu současné jazykovědy. Práce je rozčleněna do kapitol, které jsou věnovány jednotlivým typům tzv. stálých příklonek: starobylým částicím ť (ti/tě) a li, formám auxiliáru préterita a kondicionálu, krátkým zájmenným tvarům, které mají dlouhou (přízvučnou) variantu, a adverbiu/spojce však. Práce vychází z materiálové analýzy privátního korpusu tištěných památek rozličných žánrů, jež byly vydány v rozmezí let 1620 až 1775. Je koncipována tak, aby barokní čeština, která se nachází přibližně uprostřed mezi češtinou starou a moderní, umožnila nahlédnout trendy a změny, jimž slovosled českých enklitik během historického vývoje češtiny podlehl. Autor publikace Pavel Kosek je odborným asistentem na Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde vyučuje předměty orientované na vývoj a dějiny češtiny. Ve své odborné činnosti se dlouhodobě zabývá výzkumem barokní češtiny, která — jsouc od počátků národního obrození paušálně odmítána jako úpadková — byla českou historickou jazykovědnou bohemistikou do nedávné minulosti vědecky zanedbávána. Jak napovídá titul knihy, monografie je zaměřena na analýzu jednoho z významných aspektů českého slovosledu v jeho starších vývojových fázích.
