Lidé z maringotek
Tento povídkový dekameron vyšel poprvé v roce 1942, zároveň jde o autorovo poslední beletristické dílo. Eduard Bass ho psal v tísnivé okupační atmosféře, kdy byl zbaven šéfredaktorského místa v Lidových novinách a věnoval se pouze spisovatelské činnosti. Po obrovském čtenářském ohlase, který sklidila jeho románová kronika Cirkus Humberto, se k cirkusovému prostředí vrátil v této sevřené a stylisticky vytříbené rámcové novele, kde si pánští účastníci hostiny, jež spojuje láska k cirkusu, vypráví barvité příběhy s…
Tento povídkový dekameron vyšel poprvé v roce 1942, zároveň jde o autorovo poslední beletristické dílo. Eduard Bass ho psal v tísnivé okupační atmosféře, kdy byl zbaven šéfredaktorského místa v Lidových novinách a věnoval se pouze spisovatelské činnosti. Po obrovském čtenářském ohlase, který sklidila jeho románová kronika Cirkus Humberto, se k cirkusovému prostředí vrátil v této sevřené a stylisticky vytříbené rámcové novele, kde si pánští účastníci hostiny, jež spojuje láska k cirkusu, vypráví barvité příběhy s milostnými náměty. Objevuje se tu láska v nejrůznějších podobách, ať už vášnivá, tragická, či věrná a obětavá, nebo založená na romantické iluzi. Bass prostředí manéže a varieté důvěrně znal (začátky jeho kariéry jsou spjaty s proslulým pražským kabaretem Červená sedma, kde působil jako konferenciér a satirik) a coby zkušený a všestranný novinář měl také smysl pro situační a jazykovou komiku i schopnost osvojit si kolorit nejrůznějších jazykových stylů a žargonů. Nutno dodat, že forma drobných prozaických útvarů vyhovovala Bassovi lépe než románová kompozice. Každá postava má svůj osobitý vypravěčský styl i pohled na osudové momenty lidského života. Jejich prostřednictvím se dostáváme nejen do zákulisí tohoto přitažlivého uměleckého prostředí, ale také na dřeň životu samému. Na motivy této knihy natočil roku 1966 Martin Frič stejnojmenný film.
