Detail produktu

Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty (Portraits carnivores, Le Nyctalope, 1982), jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988. Masožravé portréty sestávají ze tří výjimečných textů: Stařena z hory (La Vielle de la Montagne), Učitel Sagiro (Maître Sagiro) a Zajatá divoška (Une barbare captive), jež jsou třemi epizodami téhož příběhu, který se odvíjí v jakémsi bezčasí, jinde. Přítomnost, a…

Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty (Portraits carnivores, Le Nyctalope, 1982), jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988. Masožravé portréty sestávají ze tří výjimečných textů: Stařena z hory (La Vielle de la Montagne), Učitel Sagiro (Maître Sagiro) a Zajatá divoška (Une barbare captive), jež jsou třemi epizodami téhož příběhu, který se odvíjí v jakémsi bezčasí, jinde. Přítomnost, a zároveň nepřítomnost řeči, která míří k zapomnění, k tichu tak hlubokému, že je slyšet. Věra Linhartová nazývá tyto texty mýtem o nezdařené vzpouře, která se v jakési očistné spirále navrací skrze odříkání. Čtenář je doslova vtahován do víru promluv. Text se prosvětluje, jakoby prozařován světlem odjinud. Prosvítá z něho právě to, co je jen zdánlivě mimo. Nesmírně čistá próza Masožravých portrétů svým tónem naprosté nezbytnosti potvrzuje vzácnou jednotu celé tvorby Věry Linhartové, v níž jde o nejzákladnější zkušenost naší přítomnosti ve světě. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a programu F. X. Šalda Francouzského instititutu v Praze. Věra Linhartová patří k nejvýznamnějším autorkám druhé poloviny dvacátého století. Od roku 1968 žije v Paříži, kde vystudovala japanistiku, naučila se čínsky a léta pracovala v muzeu orientálních umění Guimet. Od roku 1969 píše francouzsky. Do francouzštiny přeložila a komentářem opatřila japonské texty o malířství od 9. do 19. století (Gallimard, 1996) a texty japonského zenového mnicha ze 13. století Dogena (Gallimard, 1999). Vydala monografie o Josefu Šímovi (Brusel, 1974) a Antonim Tapiesovi (Stuttgart, 1973). Za soubor studií a esejů o českém, evropském a japonském výtvarném umění a literatuře nazvaný Soustředné kruhy (Torst, 2010) obdržela Cenu F. X. Šaldy. Za francouzsky psané prózy Mé zapomínky (Mes oubliettes, Deyrolle Éditeur, 1996) získala v roce 1998 Cenu Jaroslava Seiferta.