Ostrovy, na kterých ztroskotávám
Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech, ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických či burácejících větrem se naplňují osudy, končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje touhu po neznámých světech a vypráví o setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami. Povídky plné…
Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech, ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických či burácejících větrem se naplňují osudy, končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje touhu po neznámých světech a vypráví o setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami. Povídky plné dramatických, tajemných či absurdně komických situací, nepostrádají oproti klasickým robinsonádám ženské hrdinky a nabourávají zažitá trosečnická klišé. „Člověk konec konců neztroskotá každý den, a když už se to stane … a člověk má to štěstí, že je vyplaven na ostrově, tak by to přece mělo být stylové“, stěžuje si jeden z Deprijckových ztroskotanců, kterému se nelíbí, že je na pláži přivítán masou lidí. Deprijckovy variace existencionálních zkušeností ztroskotání jsou nanejvýš originální a hluboce lidské.
