Detail produktu

Ve zběsilém tempu současných pracovišť směřuje řada zaměstnanců k vyhoření. Pro jiné zaneprázdněnost spočívá spíše v hledání způsobů, jak se práci vyhnout. Obojí zdárně popisuje tato studie každodenní ekonomie o smyslu práce a boje o čas. Lidé zmiňovaní na těchto stránkách jsou bezpochyby velmi zaneprázdnění, po většinu času však jejich zaneprázdněnost spočívá spíše v hledání způsobů, jak se práci vyhnout, než ve vrhání se do její náruče. Paulsen si je plně a hluboce vědom způsobu, jímž představuje „pracovní…

Ve zběsilém tempu současných pracovišť směřuje řada zaměstnanců k vyhoření. Pro jiné zaneprázdněnost spočívá spíše v hledání způsobů, jak se práci vyhnout. Obojí zdárně popisuje tato studie každodenní ekonomie o smyslu práce a boje o čas. Lidé zmiňovaní na těchto stránkách jsou bezpochyby velmi zaneprázdnění, po většinu času však jejich zaneprázdněnost spočívá spíše v hledání způsobů, jak se práci vyhnout, než ve vrhání se do její náruče. Paulsen si je plně a hluboce vědom způsobu, jímž představuje „pracovní simulantství“ mocnou kritiku dominantního diskurzu práce jakožto univerzálního všeléku. Zatímco mnoho lidí tráví v práci stále více času, odhadují mezinárodní statistiky, že průměrný zaměstnanec věnuje každý den přibližně dvě hodiny aktivitám, které s pracovní náplní vůbec nesouvisejí. Jak je to možné a co nás vede k tomu, že se práci vyhýbáme? Ve své provokativní knize zkoumá Roland Paulsen pracovní nekázeň. Zabývá se především fenoménem „pracovního simulantství“, které definuje jako čas, během něhož se lidé v práci věnují svým osobním záležitostem. Autor se zaobírá nejrůznějšími vysvětleními, od nedostatku pracovní činnosti až po vědomé bojkotování pracovní náplně. Vychází z široké základny materiálu získaného rozhovory i rozsáhlým empirickým výzkumem, používá kvantitativní i kvalitativní data pro předložení konkrétní analýzy různých způsobů, jimiž si zahálka našla své místo na moderních pracovištích. Kniha nabízí nové pohledy na subjektivitu, racionalitu i vyhýbání se práci a zaujme nejen vědecké pracovníky, nýbrž i studenty sociologie práce, teorie organizací či řízení lidských zdrojů.