Těžký bombardér Tupolev TB-3
V roce 1925 zadala Zvláštní technická kancelář vojenského výzkumu (Ostěchbjuro, OTB) Ústřednímu aerodynamickému a hydrodynamickému ústavu (CAGI) úkol zahájit vývoj letounu T1-4RT3 s pohonem čtyř motorů Wright T-3. První dispoziční výkres letounu, jemuž CAGI přiřadil označení ANT-6, byl hotov začátkem roku 1927. Představoval celokovový samonosný dolnoplošník s křídlem o velké tloušťce profilu a potahem z vlnitého plechu. Ve své době byl letoun skutečným gigantem – jen kola hlavního podvozku měla dvoumetrový průměr…
V roce 1925 zadala Zvláštní technická kancelář vojenského výzkumu (Ostěchbjuro, OTB) Ústřednímu aerodynamickému a hydrodynamickému ústavu (CAGI) úkol zahájit vývoj letounu T1-4RT3 s pohonem čtyř motorů Wright T-3. První dispoziční výkres letounu, jemuž CAGI přiřadil označení ANT-6, byl hotov začátkem roku 1927. Představoval celokovový samonosný dolnoplošník s křídlem o velké tloušťce profilu a potahem z vlnitého plechu. Ve své době byl letoun skutečným gigantem – jen kola hlavního podvozku měla dvoumetrový průměr. Prototyp se začal v dílnách CAGI stavět v říjnu 1929. V dokumentech VVS mu náleželo označení TB-3. Do 20. února 1931 se TB-3 vznesl desetkrát – letoun se více opravoval a dopracovával, než létal. Vzorový stroj závodu č. 22 (? 2201) si letovou premiéru odbyl až 27. února 1932, druhý vyrobený kus jej následoval 25. března. První, desetikusovou sérii ve Filách zvládli postavit do 28. dubna, tak aby se letouny mohly zúčastnit prvomájové přehlídky v Moskvě. V druhé polovině 30. let disponovaly VVS nejmohutnějším strategickým bombardovacím letectvem na světě. Koncem 30. let stroj však již beznadějně zastarával. K prvnímu únoru 1940 se v řadách VVS nacházelo 509 TB-3, z nichž 100 nebylo schopných provozu. Sloužily například jako bombardovací, výsadkové, transportní, nosiče stíhacích letounu. Publikace popisuje všechny verze a účast v různých konfliktech včetně II. světové války, kde sehráhli velmi zajímavou roli.
