Detail produktu

Když se mě můj nakladatel zeptal, zda bych si dokázal představit, že bych napsal knihu o Georgi Sorosovi a jeho Otevřených společnostech, zejména s ohledem na možný scénář skrytých motivů v pozadí filantropie, byl jsem si dobře vědom, že se nepouštím do snadného tématu. Nemohl jsem se však od něj odtrhnout. Už při práci na svých knihách o alternativních zdrojích energie jsem si všiml, že Soros byl na jedné straně vždy zarytým odpůrcem fosilních paliv, ale na druhé straně sám investoval velké prostředky do uhelných…

Když se mě můj nakladatel zeptal, zda bych si dokázal představit, že bych napsal knihu o Georgi Sorosovi a jeho Otevřených společnostech, zejména s ohledem na možný scénář skrytých motivů v pozadí filantropie, byl jsem si dobře vědom, že se nepouštím do snadného tématu. Nemohl jsem se však od něj odtrhnout. Už při práci na svých knihách o alternativních zdrojích energie jsem si všiml, že Soros byl na jedné straně vždy zarytým odpůrcem fosilních paliv, ale na druhé straně sám investoval velké prostředky do uhelných společností. Paradoxy, které jsou u Sorose prakticky na denním pořádku, ale které jsou brzy vysvětleny pouhou spekulací. Jak daleko však tyto zpočátku neprůhledné aktivity sahají? Vedou dokonce ke globálním politickým událostem, z nichž některé vyvolal sám Soros? Je možné, že Soros svými filantropickými aktivitami a pod záminkou společenské otevřenosti destabilizuje celé země a kontinenty, aby se ve velkém měřítku věnoval ekonomickým spekulacím a zcela mimochodem ovlivňoval finanční trhy a světovou politiku zcela ve svém vlastním zájmu? Sleduje snad se svou sítí perfidní plán, který má v konečném důsledku oslabit i Evropu? Je to přesně to, čeho má jeho rozsáhlá migrační iniciativa dosáhnout? Proč se více zabývá migrací jako takovou než bojem proti příčinám na místě? Kam až sahá Sorosova "dvojí osobnost"? Hraje dvojí hru? A tak otázka následovala za otázkou. Ti, kteří se na ně otevřeně ptají, což by mělo být v otevřené společnosti přirozené, jsou stále častěji konfrontováni s rozsáhlými narážkami na populismus. K tomu dochází pozoruhodně rychle, jakmile se objeví názory, které nejsou zcela v souladu s převládající politickou korektností, nebo jsou jen naznačeny. V tomto ohledu se naše společnost bohužel stále více vzdaluje svobodě tisku a svobodě názoru. Historie ukazuje, že zde zjevně existuje příčinná souvislost: Kdykoli se má uskutečnit "velký plán", je dovoleno, aby převážil pouze jeden názor, proti druhému se bojuje všemi dostupnými prostředky. V mnoha ohledech je děsivé pozorovat, jak se historie opakuje.