Detail produktu

Málokoho nechává chladným: mnozí jej bezmezně obdivují, jiní jej bezmála zatracují. Jediné, na čem se téměř všichni shodnou, je, že to je bohem nadaný písničkář a básník. Kdo je tedy Nohavica? A jaký je to ve skutečnosti člověk? Je to rebel, hrdina, anebo padouch či slaboch, který se upsal ďáblu? Kniha s prostým názvem Nohavica, která se na tyto a mnoho dalších otázek snaží odpovědět, je ojedinělá tím, že Přemysl Houda měl při jejím psaní k dispozici Nohavicův soukromý archiv sestávající z deníků, zápisníků…

Málokoho nechává chladným: mnozí jej bezmezně obdivují, jiní jej bezmála zatracují. Jediné, na čem se téměř všichni shodnou, je, že to je bohem nadaný písničkář a básník. Kdo je tedy Nohavica? A jaký je to ve skutečnosti člověk? Je to rebel, hrdina, anebo padouch či slaboch, který se upsal ďáblu? Kniha s prostým názvem Nohavica, která se na tyto a mnoho dalších otázek snaží odpovědět, je ojedinělá tím, že Přemysl Houda měl při jejím psaní k dispozici Nohavicův soukromý archiv sestávající z deníků, zápisníků, osobních záznamů, korespondence a mnoha dalších dokumentů osobního charakteru, které Nohavica dosud nikomu nezpřístupnil. Kromě tohoto unikátního souboru ego-dokumentů autor využil rovněž archivy veřejné, včetně Archivu bezpečnostních složek spravu¬jícího písemnosti Státní bezpečnosti, státních oblastních archivů, ale též například fondu Socialistického svazu mládeže či fondu Pražského kulturního střediska a řady dalších. Cenným zdrojem informací byly autorovi také desítky rozhovorů s lidmi, kteří sehráli v Nohavicově kariéře a veřejném vystupování významnou roli, ať už jde o organizátory a pořadatele koncertů, funkcio¬náře, kolegy či běžné posluchače. K tomu je třeba dodat, že Přemysl Houda ke všem těmto pramenům, které mu umožnily nově analyzovat a interpretovat některé klíčové události Nohavicova života, přistupuje nepředpojatě, nestranně, s pokorou a otevřenou myslí. Řečeno slovy Václava Bělohrad¬ského: „Nikdy se nestaví do role soudce, opírá se o neredukovatelnou mnohost zdrojů, z nichž žádný není svým významem nadřazený všem ostatním, všechny jsou relativizující.“ Přemysl Houda nahlíží na Jaromíra Nohavicu z nejrůznějších, mnohdy protikladných perspektiv a obraz, který čtenáři předkládá, rozhodně není černobílý. Vykresluje komplexní, mnohovrstevnatou osobnost, která jako harlekýn „hraje všemi barvami“ a vzpírá se všem zjednodušujícím soudům a vymezením. Ukazuje nám člověka, který stojí tak trochu na všech stranách a současně nestojí na straně žádné a který především od samého počátku, před listopadem 1989 i dnes, vede svou „malou válku“, aby si uhájil svůj prostor, své „moje moje“. Přitom ovšem nevstupuje do přímých střetů – o svůj „kousek čtverečního metru“, jak zpívá v jedné své písni, totiž nevede přímý boj, nýbrž o něm vždy znovu vyjednává… Kniha ovšem zdaleka není jen o Jaromíru Nohavicovi, je také – a možná především – knihou o celospolečenské debatě o Nohavicovi a obecně o naší minulosti, ale i současnosti. Ukazuje, co tento „spor o Nohavicu“ říká o nás samých. Vypovídá o naší malé válce. Kniha je doplněna přílohami včetně výběru ukázek rukopisů Nohavicových písní. Řekli o knize: Houda v knize zkoumá veřejné obrazy písničkáře Jaromíra Nohavici… Dohromady vzniká mozaika složená z různých obrazů, které svým způsobem prokreslují sporné životní události, ať je to Nohavicovo rebelství, vyjednávání s mocipány, naděje a trauma z revoluce, obvinění z donašečství nebo nový vzdor vůči mocným – mozaika, která netvoří jeden portrét, nýbrž představuje Nohavicův příběh z různých stránek, často z perspektivy podivné, upadlé nebo obskurní. Právě tento přístup, který dává knize nejen čtenářskou, ale i odbornou hodnotu, považuji za obohacující… Houdova kniha Nohavica je vynikající historická práce, která se pouští bez ostychu do všech sporných otázek kolem Nohavicova veřejného vystupování od pozdního komunismu do současnosti. Autor se přitom nestaví do role soudce, vždy zůstává badatelem… Kniha je určena všem čtenářům, kteří chtějí o Nohavicovi přemýšlet a třeba i po svém. Milan Znoj Jakou roli hraje v různých sociálně-politických systémech reputace, jak se formuje a hájí? Je to otázka dramaticky aktuální ve státech, v nichž celosvětová reputace některých umělců, vědců nebo myslitelů je často náhražkou ztracené národní svrchovanosti. Využitím mnoha zdrojů různých druhů – od dokumentů StB až po metody orální historie – autor odhaluje, jak se formovala reputace „Jarka Nohavici“. Nikdy se nestaví do role soudce, opírá se o neredukovatelnou mnohost zdrojů, z nichž žádný není svým významem nadřazený všem ostatním, všechny jsou relativizující. Práce klade tolik potřebný odpor současnému kategorickému požadavku černobílého vidění minulosti a pevných hranic mezi „morálním“ a „nemorálním“. Václav Bělohradský Navzdory jejímu titulu poslední otázkou Houdovy knihy není, co se skrývá „za“ či „pod“ různými protikladnými obrazy Nohavici, jež spolu soutěží ve veřejném prostoru i Nohavicových soukromých zápiscích, ale co nám tyto pohledy a jejich spory říkají o nás samých – o české společnosti posledních čtyřiceti let… Považuji tuto knihu za jedno z nejoriginálnějších děl současné české historiografie. Pavel Barša Přemysl Houda (* 1981) je historik. Přednáší soudobé dějiny na FHS UK a působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Je autorem knihy Normalizační festival: socialistické paradoxy a postso¬cialistické korekce (Praha, 2019).