Jdeme od listopadu 1989 stále kupředu? Pohled jednoho z aktérů tehdejší doby
Každé kulaté výročí nejvýznamnější události našich moderních dějin, 17. listopadu 1989, inspiruje mnohé k zamyšlení a k nahlédnutí této události zase o něco pozměněným pohledem. Bývalý prezident České republiky Václav Klaus, po svých knihách ke kulatým výročím listopadu z let 2009, 2014 a 2019, přichází po pěti letech s novým esejem, tentokrát již k pětatřicátému výročí. Nejde mu o historické detaily a dějepis, i když i ty jsou podstatné, protože mnozí již leccos zapomněli a jiní to už nevědí. Bývalého českého…
Každé kulaté výročí nejvýznamnější události našich moderních dějin, 17. listopadu 1989, inspiruje mnohé k zamyšlení a k nahlédnutí této události zase o něco pozměněným pohledem. Bývalý prezident České republiky Václav Klaus, po svých knihách ke kulatým výročím listopadu z let 2009, 2014 a 2019, přichází po pěti letech s novým esejem, tentokrát již k pětatřicátému výročí. Nejde mu o historické detaily a dějepis, i když i ty jsou podstatné, protože mnozí již leccos zapomněli a jiní to už nevědí. Bývalého českého prezidenta a jednu z klíčových osobností polistopadových změn zajímá dnešek. Na něj nahlíží prostřednictvím tehdejších událostí a pozitivních změn, které rok 1989 umožnil a byly v naší zemi následně provedeny. Základní myšlenkou výročního textu je teze, že naše polistopadová cesta vpřed se poněkud zadrhla. Václav Klaus tak svým esejem hledá odpověď na otázku, zda jdeme od listopadu 1989 ještě stále kupředu, anebo už nikoli?
