Detail produktu

Dva stejně dobří herci se ucházejí o titulní roli v chystaném představení slavného Rostandova Cyrana. Předvádějí svůj talent, paměť i znalosti divadelnímu řediteli, který je současně arbitrem elegantiarum i šmírákem. Spor o pojetí postavy Cyrana přerůstá do sporu o divadlo vůbec. Klasika nebo postmoderna? Ověřený překlad či risk nového, "moderního"? Možné úpravy textu - ale do jaké míry? Pořád omílat totéž dokola? - Ale můžeme jit proti autorovi, i když máme jiný názor a znalosti, než on ve své době? Jenže, proč…

Dva stejně dobří herci se ucházejí o titulní roli v chystaném představení slavného Rostandova Cyrana. Předvádějí svůj talent, paměť i znalosti divadelnímu řediteli, který je současně arbitrem elegantiarum i šmírákem. Spor o pojetí postavy Cyrana přerůstá do sporu o divadlo vůbec. Klasika nebo postmoderna? Ověřený překlad či risk nového, "moderního"? Možné úpravy textu - ale do jaké míry? Pořád omílat totéž dokola? - Ale můžeme jit proti autorovi, i když máme jiný názor a znalosti, než on ve své době? Jenže, proč si pak raději nenapsat vlastní hru? A problémy se vrší: je tu nejen obecný vkus, ale především kasa…. Oba herci uvádějí různé překlady stejných pasáží, citují ze spisů skutečného Cyrana, prezentují historická fakta… Ředitel je na vahách. Konec konkurzu bude patrně nejasný - možná budou alternovat, možná se sám Ředitel, zneuznaný autor, pokusí obé propojit - ale nebude to kočkopes…? Hra je nejen o Cyranovi, ale o divadle vůbe; nakonec ale i o neprávem pohrdané - a přitom obecně neznámé - filosofii bláznů Královského Umění. Smaragdová destička je lehká komedie na nikoli nezávažné téma; radostný smích, který se neposmívá, ale osvobozuje; nezávazný vtip, který provokuje přemýšlení - to je trojjediný záměr a smysl této anekdoty na téma řecké mytologie. Olympští bohové, převlečeni, či spíše zhmotněni v tělech turistů, se objevují na zapadlém ostrůvku někde u Kréty, v opuštěné polorozpadlé taverně, kam se před nimi skryl jejich syn a posel, Hermés. Už se mu nechtělo neustále poletovat se vzkazy "Olymp-Země" a zpět; přirozené pouto bozi-lidé se tím ale přetrhlo. Než ho přivedou nebešťané (Zeus, Héra a Artemis) k rozumu a návratu "domů" (podle vzoru eleusinských mysterií), vyjasňují si své dodnes aktuální, živé a vášnivé spory stran svých vlastních legend: verzím patriarchálním a "blízkým Olympu" zásadně odporují názory z dob starších, matriarchálních, kdy nevládl On, nýbrž Ona, Trojitá Bohyně. Manželské hádky Zeus-Héra jsou pochopitelně na denním pořádku, zatímco Artemis, neprovdaná, nespoutaná příroda, si s tím příliš hlavu neláme... Nakonec se Hermés vrací a spojení Nebe-Země je obnoveno.