Detail produktu

Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené železniční vagony či maringotky, ale také opuštěné cihelny nebo jeskyně – to vše se za první republiky stávalo nouzovým řešením pro nemajetné obyvatele Prahy. Nouzové kolonie byly Na Krejcárku, ve Střešovicích, Veleslavíně a v mnoha dalších lokalitách. Ve druhé polovině dvacátých let prý stály na pražské periferii a někdy i poblíž centra víc než dvě desítky takových kolonií, v nichž počátkem třicátých let žilo na 15 000 lidí. Ač si vedení metropole uvědomovalo spojitost…

Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené železniční vagony či maringotky, ale také opuštěné cihelny nebo jeskyně – to vše se za první republiky stávalo nouzovým řešením pro nemajetné obyvatele Prahy. Nouzové kolonie byly Na Krejcárku, ve Střešovicích, Veleslavíně a v mnoha dalších lokalitách. Ve druhé polovině dvacátých let prý stály na pražské periferii a někdy i poblíž centra víc než dvě desítky takových kolonií, v nichž počátkem třicátých let žilo na 15 000 lidí. Ač si vedení metropole uvědomovalo spojitost tohoto jevu s bytovou krizí, k žádnému řešení nedospělo. Pestrý fotografický materiál v novém svazku edice Zmizelá Praha zachytí nejen tyto počátky, ale i přežívání nouzových kolonií po druhé světové válce. Mnohde jsou jejich pozůstatky dokonce patrné i dnes.