Detail produktu

Druhá sbírka Bořivoje Petráka obsahuje 58 básní, které jsou doprovázeny akvarely akademického malíře Ivana Komárka. Autor o své básnické sbírce píše: „Někdy se zdá, že poezie je deník svého tvůrce a že v jednotlivých básních je obsažený jeden jediný konkrétní autorův prožitek. Nebývá to pravda. Na klasickou školní otázku „Co tím chtěl básník říci?“ se často nedá jasně odpovědět. Autor to někdy sám přesně neví. Slova se seřadila a on cítí, že jsou seřazena správně. V básni vedle sebe bývají skutečnosti velmi osobní…

Druhá sbírka Bořivoje Petráka obsahuje 58 básní, které jsou doprovázeny akvarely akademického malíře Ivana Komárka. Autor o své básnické sbírce píše: „Někdy se zdá, že poezie je deník svého tvůrce a že v jednotlivých básních je obsažený jeden jediný konkrétní autorův prožitek. Nebývá to pravda. Na klasickou školní otázku „Co tím chtěl básník říci?“ se často nedá jasně odpovědět. Autor to někdy sám přesně neví. Slova se seřadila a on cítí, že jsou seřazena správně. V básni vedle sebe bývají skutečnosti velmi osobní i velmi obecné, prolínají se a někdy je těžké je od sebe oddělit. Je to výpověď o situaci, kterou autor sám prožil nebo která ho oslovila tak významně, že ji citově převzal. Časový faktor bývá nejistý – záznam může být napsán okamžitě nebo s velkým časovým odstupem. Někdy musí báseň dozrát… a občas, schovaná pod nánosem času, zraje dlouho. Podobně, jako jsou řazeny jednotlivé skladby na desku, je sestavena básnická sbírka. Básně na sebe navazují a tvoří společný celek. A když zrovna nejsou v řadě za sebou, mohou být uspořádány třeba paralelně a tvoří pak společnou plochu. Tak je to i s našimi životy. Navazují na sebe, ale svou jedinečností a dávkou osamělosti se leckdy stávají paralelními a rozlijí se do stran. Paralelní básně, paralelní životy, dávka osamělosti. A přesto je to jeden celek.“ Vidím tě z dálky Na konci s dechem všechno jsem pochopil chtěl jsem jet rovně přesto jsem zatočil krajinou domů vzpomínka zazvoní padlá je padlá ta už se nehoní Uvítám ráno zrozené z rozkoše do mraků psáno billboardům na ploše utrhnu vítr klíč dveří jménem strach k snídani víno a spánek v zahradách Rýsuji tužkou obrysy toho dne byla jsi krásná zvonilo poledne barevná víčka odštěpek hrany snů perly jsem házel vsadím se o jednu Na konci s dechem všechno jsem pochopil chtěl jsem jet rovně přesto jsem zatočil krajinou domů vzpomínka zazvoní padlá je padlá ta už se nehoní Děravé síto noc jako antracit bylo mi líto a bylo třeba jít laciné dárky visí Ti na krku vidím Tě z dálky Vidím Tě z dálky držím Tě za ruku.