Detail produktu

Kniha analyzuje jeden z klíčových prvků přirozenoprávních teorií – koncept společného dobra. Hlavním cílem publikace je rekonstruovat tento pojem jako základní kategorii přirozenoprávní tradice a obhájit jeho normativní relevanci. Tohoto cíle autor dosahuje prostřednictvím rozboru několika aktuálních debat, které se vedou v právní a politické filozofii. Práce je rozdělena do tří hlavních částí. První část uvádí čtenáře přímo in medias res – do centra současných debat o konstitucionalismu a lidské důstojnosti, v…

Kniha analyzuje jeden z klíčových prvků přirozenoprávních teorií – koncept společného dobra. Hlavním cílem publikace je rekonstruovat tento pojem jako základní kategorii přirozenoprávní tradice a obhájit jeho normativní relevanci. Tohoto cíle autor dosahuje prostřednictvím rozboru několika aktuálních debat, které se vedou v právní a politické filozofii. Práce je rozdělena do tří hlavních částí. První část uvádí čtenáře přímo in medias res – do centra současných debat o konstitucionalismu a lidské důstojnosti, v nichž svou roli hraje i pojem společného dobra. Proto je důležité usilovat o jeho porozumění. Druhá část se zaměřuje na jádro diskusí o významu tohoto pojmu mezi přirozenoprávními teoretiky v posledních desetiletích. Autor zde hájí specifické pojetí společného dobra a promýšlí jeho důsledky pro politiku a právo. Třetí část se kriticky věnuje moderním alternativám, v nichž tento koncept neplní srovnatelnou strukturální roli jako v klasické přirozenoprávní tradici. Autor se zaměřuje na dominantní myšlenkovou tradici moderní doby – liberalismus – a v návaznosti na pojem společného dobra ukazuje zásadní rozdíly mezi klasickou přirozenoprávní tradicí, liberalismem a utilitarismem. Tyto rozdíly strukturují řadu praktických sporů a významně se promítají i do oblasti práva. Jejich reflexe zároveň přispívá ke zpřesnění konceptu společného dobra a poskytuje základní náhled na samotný fenomén práva z perspektivy klasické tradice, konkrétně klasického právního realismu.