Detail produktu

Jitrocel kopinatý list – nenápadný král cest Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je jednou z nejrozšířenějších a nejsnáze rozpoznatelných bylin naší přírody. Charakteristická růžice přízemních kopinatých listů s výraznou podélnou žilnatinou je nezaměnitelná, stejně jako válcovité klasy drobných květů na dlouhých stvolech. Jitrocel náleží mezi antioxidanty a chrání buňky před oxidativním stresem. Přispívá k normální činnosti dýchacího systému a rovněž střevního traktu, kde udržuje mikrobiální rovnováhu…

Jitrocel kopinatý list – nenápadný král cest Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je jednou z nejrozšířenějších a nejsnáze rozpoznatelných bylin naší přírody. Charakteristická růžice přízemních kopinatých listů s výraznou podélnou žilnatinou je nezaměnitelná, stejně jako válcovité klasy drobných květů na dlouhých stvolech. Jitrocel náleží mezi antioxidanty a chrání buňky před oxidativním stresem. Přispívá k normální činnosti dýchacího systému a rovněž střevního traktu, kde udržuje mikrobiální rovnováhu. Prospěšně působí na funkce jater a jejich pročištění, napomáhá uchovávat normální hladinu cholesterolu v krvi a lze jej vyzkoušet i pro zdravé klouby. Jitrocel doprovází člověka doslova na každém kroku. Roste na okrajích cest, na trávnících, mezích a loukách – všude tam, kde je půda sešlapávaná a jiné rostliny by se neuchytily. Jeho pevné, vláknité listy odolávají sešlapávání a rostlina po něm rychle regeneruje. Právě proto ho lidová tradice nazvala králem cest. Bylina, která putovala s lidmi po celém světě Semena jitrocele jsou lepkavá a snadno se přichytí na obuv, kopyta zvířat nebo kola vozů. Díky tomu se rostlina rozšířila spolu s evropskými osadníky prakticky na všechny kontinenty. Severoameričtí indiáni jitrocel neznali, dokud nepřišli první kolonisté – proto mu dali výstižné jméno „stopa bílého muže“, protože se objevoval všude tam, kde Evropané prošli. Aucubin a slizy – dva pilíře jitrocele Za většinou vlastností jitrocele stojí dvě skupiny látek. Iridoidglykosidy, zejména aucubin a catalpol, a slizové polysacharidy, které vytvářejí jemný ochranný film na sliznicích. Právě kombinace slizů s tříslovinami a kyselinou křemičitou dělá z jitrocele bylinu tak oblíbenou v tradičním bylinkářství. Zajímavostí je, že aucubin je při zahřátí méně stabilní – proto se pro některé účely připravuje raději studený výluh než horký nálev. Teplý nálev nebo studený výluh? Jitrocel je jednou z mála bylin, u nichž dává smysl obojí. Teplý nálev je vhodný pro každodenní popíjení – 2 lžičky na čtvrt litru vroucí vody, louhovat 10–15 minut. Studený výluh (2 lžičky na šálek studené vody, nechat 1–2 hodiny odstát) šetrněji zachovává slizové látky a hodí se především pro vyplachování, kloktání a obklady. S čím jitrocel kombinovat Jitrocel má neutrální, mírně nahořklou chuť a snese se prakticky s každou bylinou. Nejčastěji se používá v těchto kombinacích: Mateřídouška nať a Tymián nať – klasická trojice pro dýchací soustavu Prvosenka květ a Plicník list – tradiční doplnění pro normální funkci dýchacích cest Sléz mauritánský list – další slizová bylina, spolu tvoří velmi jemný nálev Šalvěj nať a Heřmánek květ – osvědčená kombinace pro výplachy dutiny ústní Fenykl plod – zjemní chuť a přidá anýzový tón Řebříček nať – tradiční partner jitrocele v bylinných směsích Hotovou variantu pro podporu horních cest dýchacích najdete jako směs Nachlazení.