Detail produktu

Kotvičník zemní byl oblíbený již ve starověkém Řecku Přestože je považován kotvičník zemní za invazivní plevelnou rostlinu, jeho vlastnosti rozhodně stojí za pozornost. Lidem byl dobře známý dokonce již v dávné historii, tehdy si totiž vydobyl důležité místo v tradiční čínské medicíně a vyhledávaný byl i ve starověkém Řecku. Pozor na plody, píchají Kotvičník zemní (latinsky Tribulus terrestris) náležející do čeledi kacibovitých je jednoletá plazivá rostlina nízkého vzrůstu, pro kterou je typická málo větvená…

Kotvičník zemní byl oblíbený již ve starověkém Řecku Přestože je považován kotvičník zemní za invazivní plevelnou rostlinu, jeho vlastnosti rozhodně stojí za pozornost. Lidem byl dobře známý dokonce již v dávné historii, tehdy si totiž vydobyl důležité místo v tradiční čínské medicíně a vyhledávaný byl i ve starověkém Řecku. Pozor na plody, píchají Kotvičník zemní (latinsky Tribulus terrestris) náležející do čeledi kacibovitých je jednoletá plazivá rostlina nízkého vzrůstu, pro kterou je typická málo větvená lodyha pokrytá krátkými bílými chloupky. Zelené listy kotvičníku jsou složené z pěti až osmi párů různě velkých lístků eliptického až podlouhle kopinatého tvaru, svým vzhledem mohou připomínat listy akátu (ovšem ve zmenšené podobě). V letních měsících rostlina vykvétá pětičetnými žlutými až zlatavými květy, které mají přibližně 1 cm v průměru. Plod se skládá z pěti bradavičnatých plůdků, které jsou opatřeny špičatými trny. Právě díky tomuto otrnění se plody často zachytávají v srsti zvěře nebo i v peří ptáků, a tím se roznášejí do okolí. Drobná semena jsou zbarvená do světle hnědého odstínu a mají vejcovitý tvar. Jednoletka, kterou zvládne vypěstovat každý Původní domovinou kotvičníku jsou nejspíše ostrovy Japonska a pobřežní oblasti Číny. Protože se však jedná o invazivní druh, záhy došlo k rozšíření rostliny do dalších oblastí. V současnosti je možné se s kotvičníkem setkat ve volné přírodě hned na čtyřech kontinentech – v Asii, Evropě, Africe a Austrálii. Běžně je také kotvičník zemní záměrně pěstován pro farmaceutické účely. I když je kotvičník vzhledem ke svému charakteru často považován za typickou plevelnou rostlinu, v české přírodě se s ní lze setkat prozatím spíše vzácně. Přesto není vůbec složité si ji vypěstovat na vlastní zahrádce, je totiž velmi nenáročná. Nejvíce jí svědčí prosluněné stanoviště a lehká písčitá půda, žádné specifické nároky ale nevyžaduje. Kotvičník byl oblíbený již v minulost Přestože samotná rostlina je poměrně nenápadná, pozornost lidí poutala již před několika tisíci lety. Kotvičník si našel své stálé místo například v tradiční čínské medicíně, která mu přisuzuje celou řadu zajímavých zdravotních benefitů. Také v antickém Řecku si jej oblíbili a považovali za zdraví prospěšnou rostlinu. Není proto divu, že si jej úmyslně přidávali do nápojů a kotvičník byl tehdy velmi vyhledávaným artiklem. Zmínky o používání kotvičníku lze nalézt rovněž v dalších koutech světa, mimo jiné ve starověké Mezopotámii a také v Indii, kde byl součástí tradiční ájurvédy. Jak je na tom kotvičník dnes? Kotvičník zemní je známý především mnoha sportovcům a lidem, kteří se věnují kulturistice. Setkat se s ním lze totiž v doplňcích stravy v oblasti fitness, kdy je považován za zajímavou alternativu chemických preparátů. A není to pouze náhodou, uvádí se, že plody rostliny udržují správný svalový tonus neboli napětí. Právě plody kotvičníku přispívají rovněž k normální činnosti kardiovaskulárního systému, působí na správnou činnost dýchací i nervové soustavy a dokonce podporují přirozenou obranyschopnost organismu. Kromě toho má kotvičník blahodárný vliv na normální funkci močové soustavy a je vhodnou prevencí pro udržení reprodukčního zdraví, protože působí příznivě na vyváženou produkci hormonů. Kotvičník by mohli vyzkoušet také ti, kteří dbají na zdravý vzhled pokožky a chtějí si udržet v pořádku i dásně. Nutno poznamenat, že obliba kotvičníku je v současnosti na vzestupu, s čímž však roste také jeho pořizovací cena. Mnohdy až horentní suma vydaná na nákup této byliny však v žádném případně neznamená automaticky také vyšší kvalitu. Odvar z kotvičníku vyniká zemitou nahořklou chutí K přípravě odvaru se používá namletá nebo drcená sušená nať kotvičníku a postup není nikterak složitý. Do půl litru čisté vroucí vody se nasype jedna čajová lžička kotvičníku a dalších přibližně 30 minut se nechá povařit. Poté se odvar scedí a nechá vychladnout na takovou teplotu, aby byl příjemný k pití. Takto připravený odvar je vhodné užívat až ve třech dávkách, a to vždy zhruba půl hodiny před samotným jídlem. Rychlejší variantou přípravy kotvičníku je nálev. Jedna čajová lžička natě kotvičníku se přelije čtvrt litrem právě vroucí vody, zakryje se a nechá alespoň 15 minut louhovat. Nálev se po scedění popíjí podobně jako v případě odvaru. Na pravidelné pití kotvičníku si lze snadno zvyknou, má totiž neopakovatelnou chuť, která je příjemně zemitá a nahořklá. Není třeba jej sladit, protože jeho zvláštní chuť nejvíce vynikne právě bez cukru. Přestože kotvičník by neměl být škodlivý ani ve vyšších dávkách, vzhledem k obsaženým alkaloidům se nedoporučuje pro osoby mladší 20 let a dále pro těhotné a kojící ženy.