Detail produktu

Díky za každé nové ráno - Halina PawlowskáHumor, ironie i nadsázka ve vzpomínkách hlavní hrdinky Olgy, která s nadhledem vypráví o svojí svérázné rodině, přátelích i prvních láskách. Příběh plný absurdních situací, životních zklamání i smyslu pro spravedlnost přináší osobitý vhled do období normalizace. Premiéru odvysílal Český rozhlas Dvojka v březnu 2025. Čte Lenka Krobotová, Režie Izabela Schenková Spisovatelka, scenáristka, publicistka, vydavatelka a příležitostná herečka Halina Pawlowská se narodila v roce…

Díky za každé nové ráno - Halina PawlowskáHumor, ironie i nadsázka ve vzpomínkách hlavní hrdinky Olgy, která s nadhledem vypráví o svojí svérázné rodině, přátelích i prvních láskách. Příběh plný absurdních situací, životních zklamání i smyslu pro spravedlnost přináší osobitý vhled do období normalizace. Premiéru odvysílal Český rozhlas Dvojka v březnu 2025. Čte Lenka Krobotová, Režie Izabela Schenková Spisovatelka, scenáristka, publicistka, vydavatelka a příležitostná herečka Halina Pawlowská se narodila v roce 1955 v Praze do rodiny básníka Vasila Kločuraka (později Kločureka), pocházejícího z Podkarpatské Rusi. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V osmdesátých letech pracovala jako dramaturgyně v redakci zábavy v Československé televizi, později se věnovala hlavně publicistice, sedm let byla šéfredaktorkou časopisu Story, později založila časopisy Šťastný Jim a Glanc. V České televizi vysílala dlouhá léta talk-show Banánové rybičky. Je autorkou třiceti knih, napsala scénáře k několika filmům a televizním pořadům a seriálům, v některých z nich si i zahrála. Nejoceňovanějším filmem z pera Haliny Pawlowské je hořkosladká komedie o dospívání v sedmdesátých letech minulého století Díky za každé nové ráno z roku 1994 v režii Milana Šteindlera. Tento film získal ceny Český lev jako nejlepší film roku, dále za režii, za nejlepší scénář a Ivana Chýlková za hlavní roli Olgy i cenu pro nejlepší herečku. Milan Šteindler vzpomíná: „Předlohou postavy otce byl tatínek Haliny Pawlowské a já nezapomenu, když jsme u nich pracovali, jak se vždycky otevřely dveře, její tatínek mlčky vešel, na stříbrném tácku nesl tři panáky vodečky, talířek s nějakým zákuskem, klobáskou nebo tak něčím, mlčky jsme to do sebe lupli, protože on nechtěl rušit, proto nemluvil, pokývali jsme, jako že si rozumíme, a on zase mlčky odešel."