Detail produktu

Národní umělec Zdeněk Štěpánek - William ShakespeareZ komentáře Zdeňka Štěpánka (resp. citace z jeho knihy Vzpomínky) k původnímu LP 1218 0551 "Zdeněk Štěpánek" vydanému v Supraphonu v roce 1976 a nyní vydávanému poprvé digitálně: Někdy se mi stávalo, nejčastěji v noci, když jsem byl ve varně lihovaru sám a čerpal vodu, že jsem zapomněl na stroj, na pumpu i na kotelnu a pustil jsem se do světa snů a přeludů. To jsem býval nejšťastnější. Fotografie herců a hereček oživovaly přede mnou a v blikavém světle svíčky…

Národní umělec Zdeněk Štěpánek - William ShakespeareZ komentáře Zdeňka Štěpánka (resp. citace z jeho knihy Vzpomínky) k původnímu LP 1218 0551 "Zdeněk Štěpánek" vydanému v Supraphonu v roce 1976 a nyní vydávanému poprvé digitálně: Někdy se mi stávalo, nejčastěji v noci, když jsem byl ve varně lihovaru sám a čerpal vodu, že jsem zapomněl na stroj, na pumpu i na kotelnu a pustil jsem se do světa snů a přeludů. To jsem býval nejšťastnější. Fotografie herců a hereček oživovaly přede mnou a v blikavém světle svíčky přicházeli ke mně herci živí a promlouvali ústy básníků, které jsem znal zpaměti. Tehdy i já jsem oblékal nejrozmanitější kostýmy a hrál s nimi. Letěl jsem na křídlech fantazie do světa nejkrásnějších iluzí. Parní stroj běžel vytrvale a pravidelně, jeho tep splýval s tepem mého srdce, ani jsem ho nevnímal. To vše je za mnou. Sen se mění ve skutečnost. Jedu k divadlu... Režisér se na mne vztekle podíval a už bác, má líčidla letěla do kouta, kde se roztříštila o stěnu."Tam se budete líčit, kandrdase!". Nikdo nepromluvil ani slovo, atmosféra byla hrozná. Sbíral jsem ze země líčidla a byl jsem rád, že jsem mohl být skloněn hodně k zemi, aby neviděli slzy. Začalo se hrát. ..Hlava se mi zatočila, vyjeveně jsem se díval na sál naplněný obecenstvem, svítilo se acetylénem a v sále hořelo několik hořáků. Sál se mi zdál obrovský, zvláštní horko a podivný pach mi zarazil dech. Rampa mne oslnila. Nápověda se napil piva, což mne poněkud uklidnilo a už jsem spustil. "Vynajít mám ty, kteří jsou tu psáni...". Přišla chůva, paní Chlumská, a hrála tak báječně a tak skvěle mi nahrávala, že jsem ztratil všechnu bázeň, a když jsme oba odcházeli z jeviště, hledištěm zaburácel nadšený potlesk. Paní Chlumská mi dala pusu a pozvala mne na druhý den k obědu. Cítil jsem, že mne přijali do cechu. Tu noc jsem ve své komůrce nemohl dlouho usnout. Stále jsem slyšel šumivý, opojný hlas aplausu. První krůček k herectví byl učiněn a cítil jsem jasně a určitě, že bych ho nedovedl udělat zpátky. Jsem šťasten, že jsem ho neudělal.