Detail produktu

Kolo času VIII.: Cesta nožů - Robert Jordan„Kdo chce jídat s mocnými, musí vyšplhat po cestě nožů.“ Zatímco se Mat zotavuje ze svého zranění, svět nadále sužuje spalující horko vyvolané Temným. Nezbývá než doufat, že Nyneiva s Elain konečně dokážou – za pomoci dalších Aes Sedai, hledaček větru z Mořského národa, ba i zajatých černých adžah – shromáždit potřebné množství jediné síly, aby mohli použít Větrnou mísu, mocný artefakt ovládající počasí. Tím však útrapy Randových přátel zdaleka nekončí – caemlynská…

Kolo času VIII.: Cesta nožů - Robert Jordan„Kdo chce jídat s mocnými, musí vyšplhat po cestě nožů.“ Zatímco se Mat zotavuje ze svého zranění, svět nadále sužuje spalující horko vyvolané Temným. Nezbývá než doufat, že Nyneiva s Elain konečně dokážou – za pomoci dalších Aes Sedai, hledaček větru z Mořského národa, ba i zajatých černých adžah – shromáždit potřebné množství jediné síly, aby mohli použít Větrnou mísu, mocný artefakt ovládající počasí. Tím však útrapy Randových přátel zdaleka nekončí – caemlynská šlechta zpochybňuje Elainin nárok na Lví trůn, Perrin vyslaný Randem do Ghaeldanu čelí další bolestné ztrátě a Egwain se zoufale snaží sjednotit sestry rebelující proti Bílé věži. Drak Znovuzrozený mezitím se svými ašaʼmany a Aiely vzdoruje náporu Seančanů, zápasí však i s neblahým vlivem poskvrněného saidínu a vlastní prohlubující se paranoiou. Ostatně jak říká staré seančanské rčení: na výšinách jsou všechny cesty dlážděné noži… Osmý díl fantasy ságy Kolo času, kde zdánlivě marginální přesuny klíčových figur na šachovnici celého příběhu nakonec vyústí v epické finále, patřící k vrcholům celé série. „Noříme se do takzvaně klidnější části série. A přesto... a přesto si to stále užívám.“ – ze čtenářských ohlasů na Goodreads.com „Robert Jordan je neuvěřitelně talentovaný spisovatel a i pomalejší části příběhu jsou nadmíru poutavé.“ – SF Book Reviews Aes Sedai věřily spoustě věcí, a některé skutečně pravda byly. Ještěže tomu věřil i Mořský národ. Nyneiva, ztrhaná a vykulená, nebyla právě ve stavu, kdy by mohla vést, a tak Elain pokračovala. Doufala, že si vede tak, aby na ni mohla být máti pyšná. „Ale hlavně nikam nepůjdeš bez nás, protože dohoda ještě není splněná. Větrná mísa vám nepatří, dokud počasí nebude v pořádku.“ To nebyla tak docela pravda, pokud by trochu nezměnila slova dohody, a Renaile taky hned otevírala pusu, ale Elain ji nepustila ke slovu. „A poněvadž jsi uzavřela dohodu s Matrimem Cauthonem, mým poddaným. Půjdeš dobrovolně tam, kam já budu chtít, nebo tě přivážu na sedlo. S tímhle jsi souhlasila. Tak teď honem dolů z kopce, Renaile din Calon Modrá hvězdo, než se na nás Seančané vrhnou s armádou několika set žen, které dokážou usměrňovat. Je by nic nepotěšilo víc, než kdyby nás mohly přivázat vedle nich. Honem! Pohyb!“ – ukázka z knihy