Dívám se na válku očima žen
Když Rusko 27. června 2023 vystřelilo raketu na Doněck, večeřela Viktorija Amelinová se svými přáteli v restauraci. Při útoku utrpěla těžká zranění hlavy a ztratila vědomí. Zemřela v nemocnici o čtyři dny později, bylo jí 37 let. Zanechala po sobě výjimečný záznam o válečné zkáze a ceně odporu. br Oceňovaná ukrajinská spisovatelka a básnířka byla zrovna se synem na dovolené, když Rusko napadlo Ukrajinu. Rozhodla se okamžitě vrátit domů a celý následující rok objížděla zemi a pomáhala, kde bylo potřeba - a protože…
Když Rusko 27. června 2023 vystřelilo raketu na Doněck, večeřela Viktorija Amelinová se svými přáteli v restauraci. Při útoku utrpěla těžká zranění hlavy a ztratila vědomí. Zemřela v nemocnici o čtyři dny později, bylo jí 37 let. Zanechala po sobě výjimečný záznam o válečné zkáze a ceně odporu. br Oceňovaná ukrajinská spisovatelka a básnířka byla zrovna se synem na dovolené, když Rusko napadlo Ukrajinu. Rozhodla se okamžitě vrátit domů a celý následující rok objížděla zemi a pomáhala, kde bylo potřeba - a protože próza ani poezie jí v tu chvíli nestačily, vzala do ruky deník a začala zapisovat, co vidí. br Tato kniha je kronikou války - rozbombardovaných měst, výpovědí přeživších, a především příběhů žen, které se stejně jako autorka rozhodly zůstat. Jevheniji, jež opustila kariéru právničky a vstoupila do armády. Oleksandry, která za dokumentování zločinů proti lidskosti získala Nobelovu cenu míru. Nebo knihovnice Juliji, jež odmítla utéct ze zničeného města. Vychází s předmluvou Margaret Atwoodové.
