Nenacházím žádné stopy
Na rohu brněnských ulic Přízova a Spálená byla přes osmdesát let jen prázdná proluka. Kdysi tu ale stála Velká synagoga – duchovní srdce jedné z nejvýznamnějších židovských obcí střední Evropy, vypálená v březnu 1939. Po budově nezůstalo takřka nic. Toto je kniha, která zkoumá, co se stane, když se k takovému místu vrátíme slovy, myšlenkami a vzpomínkami. Čtrnáct současných autorek a autorů napsalo texty inspirované příběhem synagogy i lidí, kteří žili spolu s ní. Vznikla mozaika hlasů: básně, které hledají…
Na rohu brněnských ulic Přízova a Spálená byla přes osmdesát let jen prázdná proluka. Kdysi tu ale stála Velká synagoga – duchovní srdce jedné z nejvýznamnějších židovských obcí střední Evropy, vypálená v březnu 1939. Po budově nezůstalo takřka nic. Toto je kniha, která zkoumá, co se stane, když se k takovému místu vrátíme slovy, myšlenkami a vzpomínkami. Čtrnáct současných autorek a autorů napsalo texty inspirované příběhem synagogy i lidí, kteří žili spolu s ní. Vznikla mozaika hlasů: básně, které hledají synagogu v plevelu proluky, i prózy, které vracejí jména dětem, jejichž dětství skončilo jedné březnové noci. Deník chlapce psaný jako dopis Pánu Bohu. Vzpomínka na dědečka, jehož židovský původ rodina po válce dvacet let tajila. Sen, ve kterém se televizní obrazovka promění v hořící chrám. Tyto jedinečné výpovědi navíc doprovází fotografie, archivní mapy, i střípky z archeologického průzkumu. Almanach nevypráví jeden příběh. Je místem setkání – tak jako kdysi bývala synagoga sama.
