Detail produktu

Normální činnost ledvin Antioxidant Krevní tlak Když řekneme Lapacho, mnozí z Vás jen pokrčí rameny. Kdybychom to samé udělali na druhé straně světa, konkrétně ve Střední a Jižní Americe, setkali bychom se s opačnou reakcí. Lapacho tu znají snad všichni a všichni ho také užívají. Je to tradice zaseta už peruánskými Inky a nač se jí vzdávat, když má kůra tohoto stromu tolik blahodárných účinků. Pojďme si tento strom představit podrobněji a zjistit, proč se mu přezdívá “strom Bohů”. Lapacho jako opora přístřešku i…

Normální činnost ledvin Antioxidant Krevní tlak Když řekneme Lapacho, mnozí z Vás jen pokrčí rameny. Kdybychom to samé udělali na druhé straně světa, konkrétně ve Střední a Jižní Americe, setkali bychom se s opačnou reakcí. Lapacho tu znají snad všichni a všichni ho také užívají. Je to tradice zaseta už peruánskými Inky a nač se jí vzdávat, když má kůra tohoto stromu tolik blahodárných účinků. Pojďme si tento strom představit podrobněji a zjistit, proč se mu přezdívá “strom Bohů”. Lapacho jako opora přístřešku i imunitního systému Lapacho bylo Inky natolik oblíbené, že se mu začalo přezdívat “strom Inků”. Do Evropy bylo Lapacho poprvé zavlečeno již před několika stoletími Vikingy při jedné z jejich zaoceánských výprav. Ti získali toto cenné dřevo při jednom z mnoha výměnných obchodů, ale teprve v 90. letech se kůra dostala do širšího povědomí. A ačkoliv si ještě mezi evropskými obyvateli nezískala takovou oblibu jako jiné jihoamerické rostliny, jeho čas určitě přijde. Dřevo stromu je totiž silné, odolné a navíc jej nenapadají žádní škůdci, a tak bylo vhodné na stavbu indiánských přístřešků. Ale u stavitelství to neskončilo a dřevo, potažmo kůra, byly využity na výrobu luků, praků a dalších zbraní. Stálezelený strom s nápadnými květy Ačkoliv stále hovoříme o rostlině jako o Lapachu, česky se mu neřekne jinak než Lapačo. Jihoameričtí obyvatelé mu přezdívají také taheebo neboli “mravenčí dřevo”, protože jakmile strom odumře, v jeho kůře naleznou útočiště mravenci. Dalšími názvy jsou Lapacho Matto Grasso, La Pacho a Pau Darco. A jak tedy tento jihoamerický zázrak vypadá? Lapacho obyčejně vyroste do výšky 10 metrů, ale jestliže má dobré podmínky, jeho výška může čítat až 25 metrů. Kůra je načervenalá a na dotyk hladká. Listy jsou stále zelené a květy, kterými se pyšní od prosince do února, mají purpurovou nebo červenou barvu. Na Lapacho narazíme pouze v oblasti Střední a Jižní Ameriky. Jeho životnost! Díky tomu, že je imunní vůči všemožným škůdcům, parazitům i nemocem, se dožívá až stovky let. Nejstarší žijící exemplář nacházející se v okolí And má úctyhodných 700 let. Kůra stromu jako koktejl zdraví prospěšných látek V Lapachu nalezneme spoustu alkaloidů, z nichž tři významné dostaly jméno podle stromu - lapachol, betalapachol a lapachon. Z minerálů je zde vysoký obsah železa, vápníku a selenu. A díky obsahu flavonoidů je Lapacho i účinným antioxidantem, který pročišťuje naše tělo od toxinů a volných radikálů. Dalšími látkami jsou saponiny, antimykotika zabraňujících plísním a kvasinkám, quercetin a kyselina hydroxibenzová.