Detail produktu

V roce 1943, kdy se pro německou armádu začal útočný styl boje na všech frontách překlápět na pomalý, leč vytrvalý ústup, při kterém jej provázelo v řadách protivníků stále narůstající nasazení tanků jako nositelů úderné síly Spojenců, muselo na to její velení rychle reagovat. Také stále mohutnější nálety na podniky válečného průmyslu, zvláště v Německu, omezoval jeho potřebnou produkci. Ke konci toho roku se tak výroba obrněných vozidel od prvořadých tanků začala kvantitativně přeorientovávat na útočná děla a…

V roce 1943, kdy se pro německou armádu začal útočný styl boje na všech frontách překlápět na pomalý, leč vytrvalý ústup, při kterém jej provázelo v řadách protivníků stále narůstající nasazení tanků jako nositelů úderné síly Spojenců, muselo na to její velení rychle reagovat. Také stále mohutnější nálety na podniky válečného průmyslu, zvláště v Německu, omezoval jeho potřebnou produkci. Ke konci toho roku se tak výroba obrněných vozidel od prvořadých tanků začala kvantitativně přeorientovávat na útočná děla a stíhače tanků. Za té situace se začalo více využívat v tomto směru prostoru Protektorátu Čechy a Morava, kde nálety zatím nebyly tak četné a zdejší produkce lehkých obrněných vozidel se mohla snadno přeorientovat na nové potřebnější typy. Proto se zde v zimě 1943 rozeběhl program Jagdpanzer 38, na jehož základě vzniklo a od jara 1944 se začalo vyrábět lehké bojové obrněné vozidlo, dobře vyzbrojené a méně materiálně náročné, které se dalo vyrábět ve velkých sériích a v roce 1945 skutečně předběhlo ostatní. Na počátku jeho vývoje bylo považováno za rychlou náhradu útočných děl StuG III, jejichž produkce v německých závodech v Berlíně a Braunschweigu byla koncem roku 1943 silně utlumena nálety, proto se označoval zprvu jako lehké útočné dělo (Leichte Sturmgeschütz). Hlavním garantem tohoto programu se pochopitelně staly osvědčené pražské závody BMM (Böhmische Mährische Maschinenfabrik, Českomoravské strojírny), předválečné ČKD, které lehké obrněnce léta úspěšně vyráběly. Byly do něj pro navýšení produkce zařazeny i plzeňské Škodovy závody, které jinak dodávaly Němcům hlavně dělostřelecké zbraně. Navzdory těžkým náletům se nakonec podařilo v německém prostoru výrobu útočných děl StuG III a nově i StuG IV na podvozcích středních tanků, pro které mimochodem ze 40% jejich kanóny 7,5 cm StuK 40 dodávala Škodovka, udržet i v letech 1944 a 1945. Protektorát Čechy a Morava tak mohl pokračovat ve zde již od roku 1942 běžící produkci stíhačů tanků na základě lehkého tanku Pz.Kpfw.38 (t), tedy ještě předválečného domácího LT vz.38, ovšem na nové úrovni kvalitativní i kvantitativní. Jestliže v letech 1942 – 1943 zde v BMM vzniklo 1237 lehkých stíhačů Marder III a do června 1944 ještě 323, nový program stíhačů Jagdpanzer 38,známých pod názvem Hetzer, dal do konce toho roku 1267 a ve Škodovce 310, za necelých pět měsíců roku 1945 pak dalších 780 a 470.